Poškození hypokotylu - "padání" semenáčků

Rady, otázky, zajímavé postřehy, sem s nimi...
Rady, otázky, zaujímavé postrehy, sem s nimi...
Uživatelský avatar
Petr z Čech
Top prispievateľ
Top prispievateľ
Příspěvky: 866
Registrován: 30 čer 2008, 11:14
Bydliště: OTRADOV
 poděkoval: 6 krát
Obdržel poděkování: 60 krát
Kontaktovat uživatele:

Poškození hypokotylu - "padání" semenáčků

Příspěvekod Petr z Čech » 03 črc 2009, 08:46

před nedávnem jsem na některém z našich fór zaregistroval dotaz, kde se tazatel ptal, proč mu vlastně sem tam některý ten semenáč "padá". Pro podporu názorné představivosti jsem tedy připravil následující schéma.

Obr.: Protože malé semenáče druhů z podčeledi Cactoideae se hůře fotí, použil jsem pro demonstraci zástupce podčeledi Maihuenioideae, konkrétně přibližně 3 měsíce starý semenáč Maihuenia poeppigii, kde lze lépe ilustrovat k čemu nám to tedy u těch semenáčů kaktusů dochází když "padají".

Obrázek

Na prvním obrázku je vidět celková situace. Běžný jakýkoli nesterilní substrát obsahuje vždy zárodky různých patogenních organismů. Pokud je suchý jejich aktivita je redukována a omezena na minimum, pokud je však vlhký mohou se úspěšně rozvíjet a to klidně i v naprostém souladu s pěstovanou rostlinou, je již běžně známo, že například některé houby podporují funkčnost kořenového systému vyšších rostlin a toho se i využívá. To vše funguje v pořádku do té doby než-li na základě nějakého podnětu (fyzické poškození, nachlazení, působením škůdce, etc.) dojde k infekci (napadení nepřátelskými organismy) vlastní rostliny. Nejčastějším místem pro vstup infekce do rostliny se právě nabízí oblast kořenového systému, kde se rostlina běžně s různými patogenními organismy během svého vývoje potkává. Oblast od kořene po děložní lístky (DL) se nazývá hypokotyl a právě na prvním obrázku je dobře patrné, že do něho infekce pronikla. Infekce má destruktivní následky, tzn. narušuje pletiva, která se následně rozpadají a zahnívají. Jelikož tato pletiva obsahují vodu, která se rozpadem uvolňuje, vytváří se ideální prostředí pro další šíření, proto bohužel následné vysušení substrátu u již infikované rostlinky je zcela neúčinné. Toto rozrušení struktur pletiv má pak za následek "padání" semenáčů, přerušení vazby horní části rostlinky na kořeny a pokud infekci nezastavíme mechanicky v horních částech tak rostlinu zcela zničí.

U dostatečně velkých rostlinek, včetně některých semenáčů, se můžeme pokusit rostlinku zachránit mechanickým řezem (obrázek druhý). U semenáče zkusím nejdříve řez v horní části hypokotylu (A1), pokud je však hypokotyl napadený, často je již infikovaný celý, na obrázku tedy vidíme, že oblast cévních svazků je již napadena (hnědá barva), ikdyž oblast zásobních pletiv byla čistá. Toto odpovídá způsobu rozšiřování patogenů po rostlině. Pokud se totiž dostanou do vodivých pletiv (zde cévní svazky, kterými prochází živné roztoky, tedy opět optimální vlhké prostředí pro vývoj patogenů) dokáží se rychleji šířit uvnitř rostlinky bez vnějších projevů, které se objevují až později. Cílem patogenu je se v napadené rostlině co nejvíce namnožit a tím ji klidně i zcela zničit, neboť po jejím zániku se opět vrací zpět do půdy, rostlinu tedy nemá důvod nechávat žít kvůli zachování své existence. Rostliny (a kaktusy zejména) si však vyvinuly proti podobnému ohrožení svoji specifickou ochranu, kdy některé své části segmentují. Tato strategie je funkční tím, že po určitou dobu dokáže odizolovat napadané části od částí zdravých, pokud se během této přechodné doby dostaví změny, které šíření patogenu zastaví, mohou zbylé části rostliny dále existovat, navíc mnohdy mohou i zcela přirozeně znovu zakořenit a tak zcela obnovit funkčnosti poškozených orgánů a zcela se zbavit poškozených částí. Abych se o toto mohl pokusit, musel jsem udělat řez druhý v jiném segmentu rostlinky tedy nad hypokotylem (B). Zde již bylo vše v pořádku. Ránu je dobré ošetřit, zde např. práškovým stimulátorem (obrázek třetí B1).

Samozřejmě, aby se rostlinka dokázala vzpamatovat a zcela zregenerovala svůj kořenový systém musí mít zbylá zdravá část dostatek zásobní energie. U většiny kaktusů máme tu výhodu, že části nadděložní jsou vysoce sukulentní a proto pokud máme alespoň kousíček zdravé nadděložní části (epikotylu) a nachází se v ní dostatek zásobní energie, kterou rostlina využije k obnovení, tak má šanci na přežití (obrázek 3).

To že jsem si pro experiment vybral zrovna zástupce Maihuenioideae však nebyla také náhoda, neboť tito tvoří evoluční paralelu mezi "pravými kaktusy" a opunciemi a vyznačují se z pohledu sukulence specifickými vlastnostmi obou zmíněných skupin. Krom sukulence stonkové, která je běžná u pravých kaktusů, je totiž u nich dobře vyvinuta i sukulence listová (u opuncií bývá často pouze na nových přírůstcích a k tomu jen velmi dočasně). Tato evoluční výhoda zvyšuje těmto rostlinkám šance i při jejich vegetativním šíření v přírodě. O evoluci však až někdy příště.

Zpět na „Choroby, škůdci, nehody, náhody a prevence - Choroby, škodcovia, nehody, náhody, prevencia...“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host